Výlety

Strážný vrch 599 m

Strážný vrch byl turistickým cílem již od roku 1886, kdy občané Merboltic vybudovali dobře schůdnou cestu na jeho vrchol. Podnět k vybudování této cesty dal místní učitel Josef Böhm. Cesta na nové vyhlídkové místo byla slavnostně otevřena dne 20. června 1886. O dva roky později (1888) členové merboltické sekce Horského spolku pro České Švýcarsko postavili na vrcholku Strážného vrchu chatu. Nová chata (v režii spolku Volné sdružení přátel přírody v Merbolticích) byla postavena v roce 1893. Velkou zásluhu na tomto počinu měl tehdejší majitel Strážného vrchu – hospodář z č.p. 141 pan Josef Rösler. Na sklonku 19. století vznikla (zásluhou merboltických občanů) tradice lidového svátku tzv. Hutbergfestu. Ten byl hojně navštěvován jak místními, tak i přespolními lidmi a kromě vyhlídky do kraje ze Strážného vrchu oceňovali jeho návštěvníci i služby malé restaurace s letním nedělním provozem. První dřevěná rozhledna byla postavena členy spolku přátel přírody v roce 1901. Byla slavnostně otevřena 5. června] 1901. Stavbu finančně podpořil Johann Rösler a vyhlídková věž nesla na počest jeho manželky jméno „Mariina věž“. Po první světové válce byla dřevěná rozhledna dosti zchátralá a tak členové spolku přátel přírody zahájili v roce 1924 výstavbu nové, kamenné, 10 metrů vysoké rozhledny, jenž byla předána slavnostně veřejnosti o svatodušních svátcích v roce 1925. Při té příležitosti byl podstatně rozšířen i hostinec (a to včetně přístavby kryté kuželkové dráhy). Po druhé světové válce byl hostinec zrušen a zchátrala i kamenná rozhledna. Na počátku 60. let 20. století byla v kritickém stavu. Noční bouře 17. listopadu 1963 nakonec rozhlednu pobořila. Merboltičtí občané zahájili úvahy o stavbě nové rozhledny na Strážném vrchu v roce 1999, přípravná činnost započala v roce 2000 a nakonec byla nová dřevěná rozhledna slavnostně otevřena dne 18. listopadu 2006.

Dostupnost - z naší chalupy to vezmete po zelené nahoru přes Havraní vrch. Až na Strážný vrch to je necelých 2,5km. Výlet vhodný i pro malé děti. Převýšení 130m. Cestou si můžete dát svačinu na Havraním vrchu s krásným výhledem na Lužické hory.

Havraní

Havraní - dalším blízkým osídleným místem byla dnes již zaniklá osada (1,5 km severně od Velké Javorské) byla poprvé uvedena v zákupském urbáři v roce 1565 jako Rabenstein (Havraní). V roce 1654 zde žilo pouze 5 chalupníků,byla dokonce zde i chmelnice. V roce 1787 zde stálo 17 domů,v roce 1833 zde žilo 88 obyvatel v osmnácti domech. O rok později vesnici navštívil císař Josef II., jenž z Havraního vrchu přehlížel kraj. Proto tu na jeho počest byly vysazeny dvě lípy. V roce 1930 se obec jmenovala Rabštejn a žilo zde 67 obyvatel v 12 domech. V roce 1935 zde bylo 18 domů,byl zde spolek dobrovolných hasičů,hospoda a tabáčnická trafika. 

Dostupnost - z naší chalupy to vezmete po zelené nahoru přes horní část Velké Javorské. Až minete trafostanici, zbývá vám posledních pár metrů ke krásné vyhlídce na celé Lužické hory. Z vyhlídky zároveň můžete dále pokračovat na Strážný vrch či dolů na průzkum zaniklé obce Havraní nebo koupaliště v Horní Polici. Do zaniklé obce vám to z naší chalupy zabere půl hodinky cesty, přibližně 1,5 km.

Bobří vodopády

Bobří vodopády - jedná se o přibližně osm metrů vysoké kaskádovité peřeje zaříznuté v čedičovém masivu kopce Tokaniště (535 m n. m.), kde voda Bobřího potoka podle aktuální vydatnosti padá z výšky 2 až 4 m. Největší průtok dosahuje potok při jarním tání, nebo vydatných lijácích. Přibližně 100 m po proudu pod Bobřím vodopádem se nachází na bezejmenném přítoku Bobřího potoka další vodopád. Po čedičovém skluzu stéká, při větším průtoku vody spíše padá z výšky přibližně osmi metrů potok a následně se vlévá z pravé strany do Bobřího potoka. Někdy jsou oba tyto vodopády označovány společně jako Bobří vodopády. Vodopád a okolí je oblíbeným cílem turistů a trampů, kteří zde často i táboří.

Dostupnost - Bobří vodopád je přístupný po zelené turistické značce z naší chalupy Velká Javorská (přibližně 2,5 km) po málo frekventované silničce až k rozcestníku a parkovišti Loučky. Poté odbočte dolů po proudu potoka, Procházku Bobří soutěskou zvládne každý turista, stezka není sjízdná pro kola. Po dešti jsou kamenité části stezky kluzké a v zimě je stezka podél potoka zledovatělá. Na několika místech stezka překonává potok a ne vždy se dá přejít po lávce.

Zaniklá obec Starosti

Starosti - čtyři kilometry od malého městečka Verneřice vznikla v 18. století v sousedství Louček osada truhlářů, kteří se zabývali výhradně výrobou nových typů tkalcovských stavů pro Leitenbergovu manufakturu. Osada o velikosti devíti domů byla osídlena od počátku až do odsunu Němců po skončení druhé světové války pouze německým obyvatelstvem. V současnosti je celá v soukromém vlastnictví. Na začátku dvacátého století zde vzniklo občanské sdružení "Starosti" jehož cílem bylo oživit tuto zapomenutou osadu, resp. znovu zde vystavět autentické domy s komunitním centrem i řemeslnými dílnami, fungující z vlastních zdrojů. Osada však stále chátrá.

Dostupnost - do zaniklé obce Starosti se dostanete Po zelené turistické značce z parkoviště Loučky směr Kravaře. Po kilometrovém sestupu u kopce se u ostré zatáčky dáte po cestičce rovně a po 150m narazíte na zaniklou kolonii Starosti. Z naší chalupy je to do Starostí 3,3 km.

Röslerova naučná stezka

Röslerova naučná stezka - na čtyřech panelech mapuje předválečnou historii obce, místní pověsti a její významná místa. U prvního panelu se zájemci seznámí s předválečnou historií rodiny Rőslerů, kteří se zasloužili o rozvoj obce Merboltice, původně Mertendorfu. Mimo jiné se dozvíte o zpřístupnění Strážného vrchu pro turistické účely nebo o založení zájmových spolků v obci. Další zastavení je zaměřené na předválečnou historii obce a lidovou architekturu takzvaných podstávkových domů. Třetí infopanel nabízí místní pověsti o rytířově skoku a zvonkovém kameni. Je určen především dětem a pojatý hravou formou komiksu. Mimo poznání tam nejmladší návštěvníci naleznou i zábavnou didaktickou hru. Využití Strážného vrchu pro turistiku, stavby rozhleden, turistické útulny a později i výletní restauraci s kuželníkem přibližuje poslední místo stezky. Návštěvníci se tam mohou dozvědět také o vojenském tažení Merbolticemi, návštěvě císaře Josefa II., dolování u paty Strážného vrchu a historii zaniklé obce Havraní.

Koupaliště Dubice - Česká Lípa

Koupaliště Dubice - Česká Lípa - zcela nové koupaliště bazénového typu naleznete na okraji České Lípy. Z naši chalupy je to prřibližě 15 minut cesty automobilem. V areálu najdete velké nerezové bazény, dětské atrakce, tobogán, občerstvení nebo minigolf. Součástí areálu je i wakeboardingový park s překážkami.

Dostupnost - Z chalupy se musíte vydat automobilem dolů do vesnice Valteřice a zde odbočit doprava směr Taneček a Kozly a přijedete rovnou na okraj České Lípy do čtvrti Dubice, kde po levé straně uvidíte areál koupaliště.

Koupaliště Horní Police

Koupaliště Horní Police - oblíbené koupaliště v blízké obci Horní Police. Prostorný betonový bazén o rozměrui 70 x 50 m se skokanským můstkem a pravidelnou kontrolou vody. V letní sezóně otevřeno od 10 - 18 hodin. V areálu převlékárny, sociální zázemí, hřiště a hospůdka s točenými nápoji.

Dostupnost - Od chalupy se vydejte pěšky na Havraní vrch a poté dolů do menších osad Novosedla a Podlesí a poté na začátek obce Horní Police. Cesta na koupaliště vám zabere asi 1,5 hodiny a měří 5,5 km. Z Horní Police se pak lze dostat zpěr autobusem, který jezdí několikrát denně přímo do Velké Javorské. Cesta se dá sjet i na kole a zpět po silnici přes Heřmanice a Valteřice.

Koupaliště Žandov

Koupaliště Žandov - v oblíbeném prostředí rekreačního areálu Žandov najdete koupaliště s velkým plaveckým bazénem o délce 50 a šířce 40 metrů a bazénem pro děti. Koupaliště je zbarvené do tmavší barvy díky vyššímu obsahu železa ve vodě. Kolem bazénu je dostatek travnatých ploch na opalování a také hřišť pro volejbal a tenis. K dispozici jsou všem návštěvníkům sprchy, sociální zařízení a převlékárny, o občerstvení se postará místní restaurace.

Dostupnost - Od chalupy se vydejte automobilem směrem na Horní Polici a poté do blízkého Žandova. Zde již podle navigace na toto koupaliště.

Koupaliště Úštěk - Chmelař

Chmelař u Úštěka je letní ráj v srdci severních Čech, nedaleko CHKO Kokořínsko. Toto umělé jezero na Červeném potoce vzniklo zatopením středověkého Velkého rybníka a láká čistou vodou plus dvěma upravenými písčitými plážemi – ideální pro koupání, relax i rodinný výlet.

Přímo na břehu vás čeká kemp s půjčovnou loděk a šlapadel, hřišti na plážový volejbal, minigolf, stolní tenis nebo fotbálek. Děti si zahrají na hřišti, dospělí se občerství v restauracích či stáncích u vody. Ubytovat se dá v chatkách nebo stanu, s plným sociálním zázemím a dohledem plavčíka.

Když omrzí koupání, vyrazte na pěší nebo cyklo túru po okolí Úštěka – romantická krajina s vyhlídkami a značenými trasami stojí za to. Dorazíte autem až k jezeru, nebo vlakem z nádraží Úštěk, odkud je to pár minut chůze.

Dostupnost - Od chalupy se vydejte automobilem směrem Kravaře a poté se dejte směrem na Litoměřice/Úštěk. Pří příjezdu do Úštěku odbočte vlevo k jezeru.

Poutní místo Horní Police

Poutní areál v obci Horní Police na Českolipsku v dnešní podobě pochází z 18. století, kdy proběhla přestavba římskokatolického kostela a jeho okolí v barokním slohu. Areál je chráněn jako kulturní památka a v roce 2018 byl prohlášen za národní kulturní památku. Původně zde stával kostelík z doby Berků z Dubé, pro velký zájem věřících (poutě roku 1682 se zúčastnilo 4 000 osob) nedostačoval. Tehdejší farář Michael Gabriel Jantsch požádal o pomoc hejtmana panství Jana Jiřího Hentycha a společně se obrátili na saského vévodu Julia Františka, majitele zákupského panství, ke kterému Horní Police náležela, se žádostí o rozšíření kostela. Vévoda žádosti vyhověl. Původní malý kostelík dal zbořit a na jeho místě pak nechal vystavět nový, podstatně větší kostel. Sám se jeho dokončení nedočkal, neboť zemřel roku 1689, ale jeho zbožná dcera, toskánská velkovévodkyně Anna Marie Františka stavbu podpořila.

Barokní poutní areál, jak jej známe dnes, se začal stavět roku 1689 podle návrhu architekta Julia Broggia a dokončil jej až jeho syn, Octavio v roce 1723 z popudu již zmíněné vévodkyně. Skládá se z trojlodního kostela Navštívení Panny Marie s neobvyklou dispozicí sakristie (půdorys písmena U), trojkřídlého ambitu s kaplemi, hřbitova a trojkřídlé budovy fary s hospodářským příslušenstvím. V budově fary jsou v přízemí zachovány barokní klenby. Vévodkyně nechala v letech 1722 až 1725 přistavět dvě postranní lodi chrámu, před něj zvonici, ambity a faru.

Fara byla v roce 1723 povýšena na arciděkanství. Působili zde i čtyři kaplani. Do nového areálu dorazilo v roce 1724 na svátek Navštívení P. Marie kolem 35 000 poutníků a tento počet byl obvyklý i v letech dalších. Tehdejší oslavy, jejímž vyvrcholením byla třešňová pouť, trvaly až 8 dní. Konaly se podle starého liturgického kalendáře – od 2. července. Dne 6. prosince 1736 papež Klement XII. udělil polickému arciděkanovi papežským breve právo používat pontifikálie „ad instar Abbatum”. Tímto privilegiem se hornopoličtí duchovní správcové stali infulovanými arciděkany. A dne 30. ledna 1737 pak papežský dekret zveřejnil v litoměřické diecézi užívání pontifikálií polickým arciděkanem.

Dostupnost - Od chalupy se vydejte pěšky na Havraní vrch a poté dolů do menších osad Novosedla a Podlesí a poté do centra obce Horní Police. Cesta vám zabere asi 1,5 hodiny a měří 5,5 km. Z Horní Police se pak lze dostat zpěr autobusem, který jezdí několikrát denně přímo do Velké Javorské. Cesta se dá sjet i na kole a zpět po silnici přes Heřmanice a Valteřice.

Víťova rozhledna

Víťova rozhledna - nad obcí Náčkovice v nadmořské výšce 616 m.n.m. byla v roce 2003 vystavěna 21 metrů vysoká vyhlídková věž s rozhledem od Teplic, Ústí n/L, Roudnice, Štětí, Mělníka a Doks vč. výhledu na Ještěd. Vyhlídková plošina je 8,5 m.

Sezóna zahájena od 13. dubna 2024 do 31. října 2024. Duben, květen, září, říjen (sobota - neděle od 9.00 - 17.00), červen (úterý - neděle od 9:00 - 17:00). Červenec, srpen (pondělí - neděle od 9.00 - 17.00)

Dostupnost - Od chalupy se vydejte pěšky přes Loučky a Verneřice, poté odbočte vlevo a u obce Mukařov na odbočce doprava k vesničce Náčkovice.

Liščí stezka

Liščí stezka - je turistická trasa dlouhá 5,4 km, která vede okolím Kravař v Čechách a Raného. Je po celé délce značená a rozdělená na několik úseků je umístěno 7 zastavení doplněných dřevěnými plastikami lesní zvěře a vodníka. Stezka je vhodná pro pěší, cyklisty či maminky s kočárky. Stezka zčásti prochází památkovou rezervací Rané a tečuje památkovou rezervaci Janovice.

Dostupnost - Od chalupy po zelené kolem Bobřích vodopádů a dále kolem zaniklé obce Starosti až k silnice u vesničky Veliká. Zelená turistická značk a se přímo napojuje na Liščí stezku, která vede přes Janovice, Rané a Kravaře. Z Kravař je možno se dostat zpět auobusem do Velké Javorské.

Vesnické památkové rezervace Janovice a Rané

V Janovicích a Raném, které jsou součástí obce Kravaře, se nachází mnoho roubených domků a hrázděných domů z 18. a 19. století. Proto byly obě vesnice vyhlášeny vesnickou památkovou rezervací lidové architektury. Těmito vesničkami vede naučná Liščí stezka, která končí v obci Kravaře, kde se nachází známá Vísecká rychta, která je největší (33 × 17 × 28 m) roubené obytné stavení v Čechách s expozicí lidového bydlení, umění a architektury.

Dostupnost - Od chalupy po zelené kolem Bobřích vodopádů a dále kolem zaniklé obce Starosti až k silnice u vesničky Veliká. Zelená turistická značk a se přímo napojuje na Liščí stezku, která vede přes Janovice, Rané a Kravaře. Z Kravař je možno se dostat zpět auobusem do Velké Javorské.

Kravaře v Čechách

Obec Kravaře (německy Graber) se nachází v okrese Česká Lípa, v Libereckém kraji, zhruba dvanáct kilometrů jihozápadně od České Lípy. Žije zde 798 obyvatel. Kravaře jsou od roku 1995 chráněny jako vesnická památková zóna, vesnice Janovice a Rané, které jsou administrativně součástmi obce Kravaře, jsou vesnické památkové rezervace. V obci se nachází barokní sloup z roku 1708. Roku 1251 do Kravař zavítal král Přemysl Otakar II. V roce 1273 Kravaře byly tržním městem. Již v roce 1384 měla obec svého faráře a farní kostel Narození Panny Marie, ten byl zcela zničen při požáru v roce 1646, ale brzy poté byl obnoven.

Od 14. století se stali držiteli panství Berkové z Dubé a z Lipé. Po vládě Vartenberků, za nichž bylo spojeno panství kravařské se stvolínským, přešly kravařské majetky na Hrzány z Harasova. Roku 1646 stvolínské panství koupil kardinál Harrach (1598–1667) pro budoucí biskupství litoměřické. V pozdějších letech litoměřičtí biskupové velmi městečku pomohli, např. biskup Schleinitz místním cechům pomohl obnovit jejich privilegia, později biskup Hille založil školní nadaci pro chudé děti. Z cechů zde byly uváděny řeznický a roku 1672 Kravařský cech krejčích. V letech 1827 až 1828 byla postavena radnice. Dne 26. září 1860 městečko postihl ničivý požár, vzešlý z pekárny. I přes pomoc dobrovolných hasičů z Úštěka a České Lípy shořelo 92 domů včetně školy a 110 hospodářských stavení. Škoda byla vyčíslena na 700 000 zlatých. 

Vísecká rychta je největší (33 × 17 × 28 m) roubené obytné stavení v Čechách s expozicí lidového bydlení, umění a architektury. Tato monumentální stavba bývala rychtou obce Vísky, původně samostatnou do roku 1849, kdy se spojila s městečkem Kravaře. Nechal ji postavit rychtář Václav Kern roku 1797. Krátce po druhé světové válce byl objekt ještě obydlen, pak užíván jednotným zemědělským družstvem, po rekonstrukci zde byla roku 1986 zpřístupněna expozice muzea. Dnes je tedy součást Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě.

Dostupnost - Od chalupy po zelené kolem Bobřích vodopádů a dále kolem zaniklé obce Starosti až k silnice u vesničky Veliká. Zelená turistická značk a se přímo napojuje na Liščí stezku, která vede přes Janovice, Rané a Kravaře. Z Kravař je možno se dostat zpět auobusem do Velké Javorské.

Zřícenina hradu Ronov

Ronov je zřícenina hradu severovýchodně od Blíževedel ve výšce. Nachází se na vrcholu kopce Ronov (552m), který je součástí Ralské pahorkatiny. Pozůstatky hradu jsou chráněny jako kulturní památka České republiky. Populární vyhlídková dominanta mezi Kravaři a Blíževedly je bránou do krajinné oblasti Kokořínska. 

Nejstarší přímé zprávy o hradu pochází z patnáctého století. Roku 1438 jej vlastnil Vilém z Ilburka, který hrad významně přestavěl. Po roce 1538 se hlavním vrchnostenským sídlem stala stvolínecká tvrz, a Ronov se postupně změnil ve zříceninu.

Dostupnost - Od chalupy po zelené kolem Bobřích vodopádů a dále kolem zaniklé obce Starosti až k silnice u vesničky Veliká. Zelená turistická značk a se přímo napojuje na Liščí stezku, která vede přes Janovice, Rané a Kravaře. Z Kravař poté směrem pod hlavní silnicí a nádraží až na vrchol kopce Ronov. Z Kravař je možno se dostat auobusem do Velké Javorské.

Vlhošť

Vlhošť je výrazná neovulkanická hora na katastru obce Blíževedly v okrese Česká Lípa v Libereckém kraji. Vlhošť je nejvyšším vrcholem Polomených hor. Přírodní rezervace Vlhošť se rozkládá na vrcholech a na části svahů Vlhoště a Malého Vlhoště a je ve správě CHKO Kokořínsko – Máchův kraj.

Název hory je snad slovanského původu a mohl být přivlastňovací příponou -šť odvozen z osobního jména Vělgost ve významu Vlhostův vrch. Jiná, méně pravděpodobná, hypotéza významu odkazuje na název popisující velikost vrchu odvozený ze slov Velhošť nebo Velehošť. První část názvu může také pocházet z markomanského slova wild/wilth – dravý, divoký.

První písemná zmínka („in Wlhossti“) o hoře pochází z roku 1406. V letech 1574 a 1597 byla hora zvána Vilhošťí (Willhosst). Mapa prvního vojenského mapování z doby okolo roku 1781 vrch uvádí německým názvem a rozlišuje jej od Malého Vlhoště: Grose Wiltsch b. a Klei: Wiltsch b. V devatenáctém století se objevila snaha o poněmčení jména na Wildhorst. Ustálil se název Wilhoscht, ale používaly se také hovorová jména Wilsch nebo Wilschberg a české pojmenování Vilhošť.[3] Po roce 1918 se ve vlastivědných pracích objevovaly novotvary Vlhoš a Bolhošť, ale časem převládl tvar Vlhošť.

Dostupnost - Od chalupy po zelené kolem Bobřích vodopádů a dále kolem zaniklé obce Starosti až k silnice u vesničky Veliká. Zelená turistická značk a se přímo napojuje na Liščí stezku, která vede přes Janovice, Rané a Kravaře. Z Kravař poté směrem do Blíževedel a malé obce Hvězda, kde začíná truistická trasa na Vlhošť

Levín

Městys Levín (německy Lewin, či též Leben) se nachází v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Žije v něm 160 obyvatel. Leží ve východní části Českého středohoří pod vrcholem Sedlo nad údolím Loubního potoka. Obcí probíhá okresní silnice z Úštěka do Verneřic a silnice z Muckova do Velkého Března. Dominantou obce je zvonice se zříceninou hradu Levín na zalesněném pahorku nad obcí a na náměstí kostel Povýšení sv. Kříže ve tvaru rotundy.

Městečko bylo jedním z nejvýznamnějších středisek keramické výroby nejen v Čechách, ale i ve střední Evropě. Od 15. století je spojeno s hrnčířskou tradicí, keramika se zde vyráběla nepřetržitě 600 let. V Levíně se nachází památky městské i venkovské architektury. Po rozsáhlém požáru roku 1791 byly místo dřevěných domů postaveny zděné budovy v klasicistním nebo barokním stylu a ty změnily podobu městečka i jeho centrum. Dochovalo se zde i několik dřevěných roubených chalup, postavených v 18. a 19. století. Z hradu postaveného ve 13. století zbyly jen pozůstatky zdí.

Dostupnost - Do Levína se dostanete automobilem přes Verneřice a Lovečkovice za čtvrt hodiny. Z Levína pak můžete podniknout pěší výlet na jednu z dominant Českého středohoří, kopec Sedlo (726m). Z Levína sem vede několik turistických tras.

Úštěk

Úštěk (německy Auscha) je město v okrese Litoměřice, kde žije přibližně 2 900 obyvatel. Je tvořen malým historickým jádrem, dvěma předměstími a 21 vesnickými místními částmi. Vlastní město leží na výrazném pískovcovém návrší v nadmořské výšce kolem 240 metrů na rozhraní CHKO České středohoří a Kokořínsko. 

Nejhodnotnější částí města je jeho střed s mnoha zachovalými pozdně gotickými měšťanskými domy, prohlášený památkovou rezervací. Proto byl Úštěk nejednou využit jako kulisa k filmům (Kolja, Rebelové, Králíček Jojo ad.). V okolí města je krásná krajina s několika rezervacemi a severně od města je veliký rybník s veřejným koupalištěm Chmelař.

Město Úštěk je od roku 1980 městskou památkovou rezervací, nejmenší v České republice. Historický Úštěk byl až do druhé poloviny 19. století uceleným sídelním útvarem. Předmětem ochrany památkové rezervace je tak dochovaný půdorys ulicové zástavby sledující hřeben pískovcového ostrohu spolu s dobře zachovalou pozdně gotickou zástavbou. V městečku je několik příjemných kaváren a restaurací a každý rok zde probíhají oblíbené trhy. 

Z Úštěku lze vyrazit po turistické žluté přes vesničku Ostré na místní Kalvárii nebo na zříceninu hradu Helfenburk.

Dostupnost - Do Úštěku se dostanete automobilem přes Kravaře za čtvrt hodiny. Z Úštěku lze vyrazit po turistické žluté přes vesničku Ostré na místní Kalvárii nebo na zříceninu hradu Helfenburk.

Buková Hora

Buková hora je čedičová dominanta Českého středohoří s vrcholem v nadmořské výšce 683 metrů, nacházející se asi 11 km jižně od Děčína na území města Verneřice. Na vrcholu stojí vysílač vysoký 223 metrů, který je nejvyšší betonovou stavbou v Česku a výraznou krajinnou dominantou viditelnou z dálky. Hora nabízí krásné výhledy a je oblíbeným turistickým cílem díky své přístupnosti a přírodním zajímavostem.

Buková hora (německy Zinkenstein nebo Buchberg) leží na pravém břehu Labe nad obcemi Malé Březno, Těchlovice a Zubrnice v Verneřickém středohoří. Svahy porůstají buky, duby a jehličnany, hora je tefritová homole a druhý nejvyšší kopec po Sedle v oblasti. Zajímavostí je Ledová jáma na jihovýchodním svahu, kde se i v létě drží led.

Hlavním lákadlem je Humboldtova vyhlídka na skalní kupi s výhledy na České středohoří, Krušné hory, údolí Labe, Ještěd, Jizerské hory a při dobré viditelnosti i Krkonoše. Hora má bohatou historii návštěv – císař Josef II. v roce 1778, Alexander von Humboldt v roce 1837 nebo saský král Fridrich August II. v roce 1852. Na vrcholu byla dříve Děčínská bouda, dnes slouží především vysílač postavený v roce 1975 po požáru původního z roku 1961.

Dostupnost - Na Bukovou horu se vydejte automobilem směr Loučky - Veřneřice a poté zvolte směr Příbram nebo i Zubrnice (kde je krásný skanzen). Z obou míst je možný nástup na Bukovou horu.

Zubrnice

Zubrnice jsou malá obec v Českém středohoří s 226 obyvateli, ležící asi 13 km východně od Ústí nad Labem pod Bukovou horou v okrese Ústí nad Labem. Známá je především jako vesnická památková rezervace od roku 1995 a sídlo Muzea v přírodě Zubrnice, nejmladšího skanzenu v Čechách otevřeného v roce 1988. Obec tvoří části Zubrnice a Týniště, nejstarší zmínka o ní pochází z roku 1352.

Obec zabírá plochu 674 ha v nadmořské výšce 230–650 m v údolí Lučního potoka, obklopená kopci CHKO České středohoří. Nejvyšší body jsou na svahu Bukové hory (686 m), zástavba je malebně vklíněná mezi kopce s dochovanou středověkou návesní strukturou. Krajina je ideální pro turistiku a cykloturistiku, napojená na trasy k Bukové hoře nebo podél Labe.

Muzeum v přírodě Zubrnice představuje soubor lidové architektury – roubené, hrázděné a zděné stavby, včetně vodních mlýnů na Lučním potoku, barokní studny z 1695, chmelařské usedlosti a školy. Dominantou je goticko-barokní kostel sv. Máří Magdaleny z 18. století, přenesené objekty jako kaple Nejsvětější Trojice nebo patrový dům z Loubí. Muzeum je součástí Národního muzea v přírodě a nabízí expozice o venkovském životě, řemeslech a zemědělství.

V bývalém nádraží Týniště funguje Železniční muzeum Zubrnice v budově z roku 1890 na trati Velké Březno – Verneřice (zprovozněna 1890, zrušena 1978). Expozice zahrnuje dobovou čekárnu, drezíny (včetně z filmů Ostře sledované vlaky a Rebelové) a historii lokální dráhy. Sezónně jezdí historický vláčkem z Velkého Března nebo Malého Března.

Dostupnost - Do Zubrnic se vydejte automobilem směr Loučky - Veřneřice a poté zvolte směr Zubrnice.

Kouzelné ubytování na úpatí Českého středohoří

Objevte zapomenuté úpatí Českého středohoří s divokou minulostí a ubytujte se v centru malebné vesničky Velká Javorská. Naše rodina si rekonstrukcí této chalupy splnila svůj sen, o který bychom se rádi podělili i s Vámi. V chalupě často pobýváme s naší dcerou a synem, proto se snažíme také o to, aby byla co nejkomfortněji vybavená a cítili jsme se zde jako doma. Pro děti je v podkroví vybavený dětský pokoj, aby si rodiče v klidu mohli užít čerstvě natočené pivo v našem baru. Nově je zde také finská sauna, velký venkovní bazén i zastřešená terasa pro venkovní akce. Na letošní podzim pak plánujeme i novou vířivku. Věříme, že Vám a vašim přátelům zde nebude nic chybět.

Aneta, Štěpán, Amálka a Bertík